Limetka

CITRUSY

CHARAKTERISTIKA:

• Mezi citrusovité se zařazuje velké množství druhů a poddruhů.
• Rod Citrus s téměř 160 druhy jsou stálezelené nízké stromy nebo keře s jednoduchými listy, s vonnými květy, jednotlivými nebo v hroznech. V pletivech kůry, listů, květů i plodů jsou nádržky obsahující velmi vonnou silici. Plod je zvláštní typ bobule. Vnější oplodí je žluté až červenooranžové, pod ním je bílé houbovité pletivo. Vnitřek je blanitý se šťavnatou dužninou se semeny, nebo i bez semen.
• Pocházejí většinou z jihovýchodní Asie, Číny, Indie.
• Některé druhy se zde pěstovaly už 2000 let př.n.l. Později byly rozšiřovány hlavně Araby, Peršany a Médy do Středomoří.
•  
• CITRONÍK LIMONOVÝ – náš nejběžnější citron se nejvíce pěstuje ve Středomoří.
• Z Itálie pochází 80 % světové produkce.
• Z citronové šťávy byl v roce 1932 izolován vitamin C (kyselina askorbová).
•  
• CO OBSAHUJE:
• Plody obsahují pektiny, 8 % kys. citonové, vit.C – kolem 50 mg vit.C/ 100 g dužniny, provitamin A, vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B12, bioflavonoidy a jiné.

ÚČINKY:

• Působí léčivě proti nachlazením, kurdějím.
• Má dezinfekční účinek.
• Podporuje trávení.
• Zpevňuje stěny cév.
• Z citronové kůry byly izolovány látkyObvyklý dresink na saláty je z citronové šťávy, olivového oleje a mletého pepře, hodí se
  i na grilování ryb a jiného masa.
• Kyselina citronová zabraňuje oxidaci a  zhnědnutí ovoce.
• Ke krájení citronu se používají nerezové nože.
• Citrusy ztrácejí stykem s kovem i přístupem vzduchu vitamin C.
• Citronová kůra je součástí milánské gremolady – která se skládá z jemně pokrájené a osmažené citronové
  a pomerančové kůry, nasekaného česneku a petrželové nati. Gremolada se dává až na hotové dušené nebo vařené masité pokrmy. s protirakoviným účinkem.

PŘÍPRAVA + KUCHYŇSKÉ VYUŽITÍ:

• V kuchyni se používá jako koření čerstvá citronová kůra.
• Plody je třeba důkladně odrhnout v horké vodě, protože jsou ošetřeny protiplísňovými chemickými látkami.
• Citronová kůra je součástí kořenicí směsi citronový pepř a dalších, zvláště indických a indonéských směsí.
• Běžně je používána citronová šťáva – na saláty, moučníky, omáčky, dezerty, krémy aj.

LIMETA – je podobná citronu. Menší citron s kulovitými nebo zploštělými plody s nazelenalou dužninou.

• Vůně je poněkud odlišná, lehce pryskyřičná.
• Pěstuje se ve Středomoří, v Indonésii a Thajsku.
• V Thajsku je limetová kůra využívána do karí past (červené, zelené).
• Jinak se užívá jako citron.

HOŘKÝ POMERANČ – má silně aromatickou, hrubší kůru, dužninu oranžovou, kyselou a nahořklou.

• Celá rostlina obsahuje pomerančovou silici.
• Působí sedativně.

PŘÍPRAVA + KUCHYŇSKÉ VYUŽITÍ:

• Z plodů se připravuje hořká pomerančová marmeláda.
• Plody se nakládají do sladkého sirupu.
• Z nezralých plodů se připravují žaludeční likéry.
• Květy bývají aromatizovány čaje, především v Číně.

POMERANČ ČÍNSKÝ, MANDARINKA – u nás nejběžnější.

• Obsahové látky jsou zhruba jako v citronu.

PŘÍPRAVA + KUCHYŇSKÉ VYUŽITÍ:

• Jsou obecně používány jako vitaminózní ovoce za čerstva.
• Používají se k přípravě nápojů a ve sladké kuchyni.
• Šťáva z čerstvých plodů se dává i do marinád.
• Koření se jimi drůbež (kachna na pomeranči, krevety
  s pomerančovou omáčkou aj.)
• Hodí se k přípravě sladkých omáček na moučníky.
• Jejich kůra se dává do sladkých, ale i slaných pokrmů (např. svíčková na smetaně).
• Některé druhy pomerančů jsou lehce nahořklé, jejich hořkou chuť zmírníme, když je před použitím namočíme na nějakou dobu do studené vody.
• Pomeranče a grepfruity půjdou snadněji oloupat, když je předtím asi na 3 min. vložíme do mísy s vlažnou vodou.
•  
• GREPFRUIT – kůra se v podstatě nevyužívá.

TIPY PRO NAKUPOVÁNÍ:

• Citrusy koupíte v obchodech se zeleninou a ve všech supermarketech.

ZDROJ K TEXTU:

Lánská, Dagmar, Tradiční koření 1.: od anýzu po zázvor, Praha: NLN, 2001, ISBN 80-7106-373-8, s. 44.

Kalyn, Wayne, Braňte se jídlem, 1.vyd. Praha: Readers Digest Výběr, 2007, ISBN 978-80-86880-55-6, s. 52.

Hanšpachová, Jana, Lapprand, Markéta, Citrusová kuchařka: 123 receptů s vůní slunce, Praha: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-3195-7, s. 24.